Skip to content Skip to sidebar Skip to footer

Ostrov Mayotte – exotická dovolená na ostrově šťastné želvy

Co k tomuto malému ostrovnímu ráji říct ve zkratce? Nejspíš: “Kousek Afriky a Madagaskaru v malém, podloženo evropskými standardy, obklopeno nejkrásnější korálovou lagunou.

Nečekejte zde vyšší standard služeb, hotely mají nejčastěji 3 hvězdičky, rozvinutou turistickou infrastrukturu (minimum restaurací a obchodů vhodných pro turisty, téměř žádný plážový servis) a naopak určité komunikační obtíže, pokud náhodou nemluvíte francouzsky.

Fantastická tropická příroda

Zato zde najdete fantastickou přírodu: Lemury, baobaby, na 50 druhů orchidejí, tropické ovoce a v moři možnost koupání mezi želvami, výpravy ke korálovým bariérám či pozorování delfínů.

Mayotte je nádherný tropický ostrov

Skuteční milovníci mořského života jezdí od poloviny července do začátku října. V průběhu července totiž do laguny vplouvají velrybí mámy, aby tu – chráněny před predátory otevřeného oceánu – porodily mládě a zůstaly tu s ním 1-2 měsíce, než trochu povyroste. V té době je šance, že je v laguně potkáte, stejná jako u delfínů a i ta možnost si s nimi zaplavat je velká.

Historie ostrova Mayotte

Mayotte byl objeven arabskými mořeplavci a osídlen obyvateli z pobřeží Afriky a Madagaskaru. Někteří mořeplavci je spolu s Komorami též nazývali Měsíčními ostrovy. Roku 1843 byl připojen k Francii současně s ostatními ostrovy Komorského souostroví. Byl jediný z nich, který r. 1974 odmítl nezávislost a zůstal francouzským územím.

Mayotte bylo kolonizováno francouzi

Tropické klima Mayotte

Klima tu je tropické, přímořské, horké a vlhké, dělící se na 2 periody:

  1. Od prosince do února je vlhčí a teplejší (výjimečně možnost cyklónu).
  2. Od května do října relativně sušší a chladnější.

Více srážek spadne ve vnitrozemí. Na hlavním ostrově Grande Terre je i správní středisko Mamoudzou, na sousedním Petite Terre středisko Dzaoudzi a mezinárodní letiště.

Oba ostrovy obklopuje unikátní široká a hluboká laguna s řadou malých ostrůvků, vnitrozemí Grande Terre je pahorkovité.

Pohled na moře je úžasný

Lidé a jazyk ostrova

Úřední jazyk francouzština – ovládá cca 35% obyvatel. Zbytek používá pouze domorodý jazyk (příbuzný se svahilštinou). Jiné jazykové znalosti jsou velmi výjimečné, určitá pravděpodobnost v zařízeních pro turisty.

Měnou je Euro. Hotely odpovídají uvedenému standardu. Strava je ovlivněna regionem, ale je bezpečně a mezinárodně akceptovatelná (a výborná!). Cenové relace odpovídají cca Francii.

Daleká cesta na Mayotte

Již sama cesta na Mayotte je zážitek. Většinou vede přes další francouzskou državu Reunion: po přeletu Madagaskaru se za půl hodiny pod Vámi objeví okraje korálové laguny Mayotte, malé ostrůvky po obvodu, a zelené pahorky hlavního ostrova.

Jestliže přilétáte linkou začínající již v Paříži, zažijete ten neuvěřitelný paradox – asi jako kdyby Váš obří Boeing 777 přistál někde na letišťátku v Hořovicích. Vysednete, projdete pasovou kontrolou (jste stále na území EU) a vejdete do malé plechové haly (kdo jezdil na chmel, tak asi taková velikost v jaké bývala “česačka”), kde se točí jeden menší pás se zavazadly.

A pak vyjdete ven – čekají tu taxíky, ale také pavilónek s místními kráskami ve zdejších úborech s tradičně nabílenými tvářemi statečně pějícími na uvítanou.

Domorodé a ničím nepřikrášlené Mayotte

Petite Terre a místní atmosféra

Většina francouzské komunity žije právě zde na Petite Terre, takže i když už tady potkáváte řadu původních obyvatel, africký dojem ještě není tak intenzivní. Silnice tu jsou kvalitní, domy vypadají dobře, jsou vidět různé firmy a obchody (to už bude v podstatě jen v hlavním městě Mamoudzou, i když menší markety se postupně otvírají v každém městečku či významnější vesnici).

Pak přijedete do přístavišťátka, odkud jezdí malá ferries na Grande Terre do Mamoudzou. Cesta trvá cca 15 minut. Protože se nejpozději na ferry začnete setkávat s místním původním obyvatelstvem, dovolte hned zkraje jednu důležitou radu: Pozor na fotografování!!! Místní děti si foťte co hrdlo ráčí, nic proti focení asi nebudou mít místní mládežníci, zvláště pak opravdu velmi pohledné teenagerky.

  • Ale jakmile zamíříte foto či kameru na dospělé a zejména střední či starší generaci, nemusíte ani umět francouzsky (stejně většina z nich mluví jen mahorsky), abyste pochopili, že si to nepřejí. Jejich víra jim totiž říká, že fotografie krade kus jejich duše. A i když mají v ruce mobily a řídí auta, některé věci jsou zde prostě pevně zakořeněné.

Tady můžete bydlet i vy?!

Jak si místní ženy zdobí obličeje?

Jak již bylo uvedeno výše, místní ženy si zdobí obličej bílou barvou. Jedná se o prášek vzniklý rozemletím úlomků korálů, který se smísí se santálovým dřevem a vodou se rozdělá na kaši. Ony samy věří, že jim to přidává na kráse, a že to navíc jejich krásu uchovává.

Je to také jediná „kosmetika“ kterou až na výjimky používají. A evidentně úspěšná! Zdejší mladé a vesměs štíhlé ženy a dívky jsou si dobře vědomy své přitažlivosti a jsou na to patřičně hrdé.

Bohužel po založení rodiny se ideály mění, a dochází k procesu „čím větší matrona, tím větší vážnost“.

Rodina základ státu

Žije se tu hodně tradičně, ale řada věcí se mění. Stále je rodina základem vesnice, ale od dřívější normy co rodina to dětí jako smetí, se přechází ke standardu dvě až tři, někdy třeba jen jedno. Už se také páry neberou v 16-17 letech, ale dívky okolo 20 a chlapci ještě o nějaký rok starší.

Také sňatky už ne vždy domlouvají rodiče. A sporadicky, ale přece jen častěji se začínají objevovat smíšené páry, tedy původní obyvatel ve dvojici s příslušníkem francouzské komunity.

Ještě malá perlička: Dodržuje se zvyk, že pokud se chlapec chce oženit, odejde od rodičů a postaví si jakousi malinkou chajdaloupku, kterou pak ozdobuje nápisy ve stylu “čekám tady na tebe” apod. Tedy jakási velmi svérázná forma seznamovací inzerce…

Co je na Mayotte jinak?

Oproti zkušenostem dejme tomu z jihovýchodní Asie je zde ledascos jinak. Například zde zcela chybí roztroušené či souvislé osídlení podél silnic. Prostě jsou vesnice mající jasné hranice a mezi nimi nic.

Romantický západ slunce na Mayotte

Je to dáno opět tradicemi, kdy obyvatelé se sdružují a bydlet někde na samotě nepřichází do úvahy. Pokud se obáváte častého „afrického bordelu“, od první chvíle registrujete málo plastů, na plážích a u vody žádné pytlíky a igelitky.

Totiž zhruba před 2 roky se místní prefektura usnesla, že toho už bylo dost, že když zafouká tak jsou plasty všude, že to nejen nehezky vypadá, ale hlavně to nesvědčí zdejším ekologickým záměrům. A tak je dnes Mayotte možná jediným francouzským územím (a bůhví v celé EU), kam je zakázáno plasty dovážet.

Divoká příroda Mayotte

Jaké nejhezčí zážitky se nabízí?

Nejhezčím zážitkům na Mayotte patří večery – při hukotu přílivu se krásně usíná, a také rána s východem slunce přímo ve výhledu z balkonu.

Sakouli Hotel a výhled na lagunu

Nádherné místo na dovolenou najdete na východním pobřeží. Má krásnou polohu s výhledem na lagunu a ostrůvek Ilot Bandrele. Jedná se o trojhvězdičkový hotel Sakouli. Obklupuje ho bujná tropická zahrada je plná banánovníků ověšených plody, voní tu květy ylang-ylangu, a především dole u pláže rostou majestátné stromy baobab.

Zdejší pláž je sice mezi ostrovany populární, ale našince jedoucího do exotiky s představou zářivě bílého písečku její barva na první pohled poněkud zaskočí – pohybuje se od kakaové až po téměř černou!

Vysvětlení je ale jednoduché – Mayotte a jeho laguna jsou tvořeny dílem vulkanicky a dílem z korálů. Záleží, co v původu písku převažuje. Barvy se pak pohybují od zmíněné tmavé, přes okrovou až po světle žlutou.

Především z dálky to u té tmavé pláže může působit, že je voda bahnitá a kalná. Ale není – na Sakouli je koupání velmi příjemné. Pravda, hned u břehu není žádná velká viditelnost (oproti tmavému dnu ani být nemůže), ale dál od břehu směrem k ostrůvku Bandréle dno světlá, jsou tu korály, rybičky, sem tam se sem zatoulá i želva…

Romantická krása Mayotte

Le Jardin Maoré

Krásným místem je komplex kolem Le Jardin Maoré – jedno z nejpůvabnějších míst, které jsme kdy viděli. Už první minutí monumentálních baobabů a pak výhled na lagunu, jejíž barvy přecházejí od smaragdové a tyrkysové po tmavě modrou, Vás musí nadchnout.

Malá otevřená restaurace s barem, kde se tak příjemně sedí při proudícím vzduchu a „rum aranžé“, kouzelná zahrada-areál skrývající necelých 20 bungalovů, a především to hlavní, proč se sem jezdí:

Zdejší fauna v čele s mořskými želvami. V hotelu vždy působí nějaký člověk, který želvy zkoumá a stará se o to, aby zdejší návštěvníci žili v naprosté symbióze se želvami.

  • Přestože mořské želvy migrují, ve zdejší zátoce se jich permanentně zdržuje minimálně 200. Takže například jít šnorchlovat a nepotkat želvu je asi tak pravděpodobné jako že tu napadne sníh. Drží je tu především dostupnost potravy – dno laguny v hloubce 2-3 metry je krásně písčité a cca 10-20 metrů od břehu na něm začíná růst drobounká krátká řídká mořská tráva. A na té se pasou. Je to úchvatný pohled, když vyrazíte od břehu s brýlemi a šnorchlem. A najednou uvidíte pár metrů od sebe velikou želvu zelenou nebo o něco menší karetu.
  • Když pak po delším čase dojde vzduch, vypluje želvička na hladinu, lapne po dechu (zvláště karety při tom působí kouzelně) a zase hurá ke dnu. Je to divadlo, na které se dá koukat dlouhé desítky minut.

Ráj potápěčů

Zhruba 300 metrů od břehu mělká laguna končí a na zlomu je nádherný svět plný korálů a rybiček. Samotná laguna je k vnějšímu okraji široká 7-8 km a je dostatečně hluboká, takže se zde dělají výpravy za delfíny a od července do začátku října i za velrybami.

Pokud jste potápěči, máte o další zábavu vystaráno. Tím ovšem dobrodružství s želvami nekončí. Téměř každou noc se jich několik vydá na zdejší pláž, aby na jejím okraji, u kořenů mohutných baobabů, nakladly vejce.

Ráno je pak kouzelná procházka po pláži, na které jasně vidíte dráhu nahoru a dolů jako od obřího traktoru. Želvy však nejsou jedinou zdejší atrakcí. Jako všude v jihovýchodní Asii a Indickém oceánu zde žijí fruitbats, velcí netopýři. Působí při letu trochu hororově, ale není třeba se jich bát – živí se výhradně ovocem.

Asi mnohem větším lákadlem pro Vaše pozorování budou makis, endemický druh lemura. Tato kouzelná huňatá, nosatá a okatá zvířátka cca velikosti naší kočky žijí především na stromech, přes den za horka spí ukryti v korunách a za potravou (ovoce a jiné plody) se vydávají ráno nebo navečer, když není takové horko.

Co ještě okusit na Mayotte?

Na Mayotte se dá dělat ledascos, ale jestli tam musíte něco absolvovat, tak je to celodenní výlet člunem po laguně. Máte téměř 100% jistotu, že v laguně narazíte na delfíny a téměř na 100% máte šanci naskákat za nimi do vody a chvíli s nimi plavat a šnorchlovat.

Další pak uvidíte vně laguny, je to menší druh milující závody s člunem. Obvykle je také šance potápět se za velkými mantami. Trocha ekologie Vás čeká při zajížďce do mangrovníkových hájů na pobřeží. Bonbónkem je piknik na pláži některého z malých ostrůvků, koupání, potápění, a rošt plný kuřat a ryb.

Diskuze ke článku