Svátky Itálie – Seznam všech 11 státních svátků

Jaké svátky Itálie má? To se dozvíte v tomto přehledu. Rádi vám představíme všech 11 italských státních svátků i co co znamenají a jak se vlastně slaví.

Itálie má méně svátků, než většina ostatních evropských zemích. Samozřejmě existují i další významné dny, které ale už nejsou doprovázeny dny volna. A Itálie je také hodně velká země, takže se tyto menší svátky mohou lišit i podle regionů.

Svátky Itálie seznam

Datum	Typ	Název
1. ledna	pevný	Nový rok (Capodanno)
6. ledna	pevný	Epifanie
1. dubna	pohyblivý	Velikonoční pondělí (Lunedì dell’Angelo, Pasquetta)
25. dubna	pevný	Den osvobození (Festa della Liberazione)
1. května	pevný	Svátek práce (Festa del Lavoro, Festa dei Lavoratori)
2. června	pevný	Den republiky (Festa della Repubblica)
15. srpna	pevný	Nanebevzetí Panny Marie (Ferragosto, Assunzione della B. V. Maria)
1. listopadu	pevný	Slavnost Všech svatých (Tutti i Santi)
8. prosince	pevný	Neposkvrněné početí Panny Marie (Immacolata Concezione della B. V. Maria)
25. prosince	pevný	První svátek vánoční (Natale)
26. prosince	pevný	Svátek Svatého Štěpána (Santo Stefano)

 

Nový rok (Capodanno)

1. ledna 2024, svátek s pevným datem

Capodanno je italské slovo pro Nový rok, který se slaví 1. ledna podle gregoriánského kalendáře. Tento den je symbolem nového začátku, naděje a přání pro příští rok. Italské tradice a zvyky pro Capodanno jsou různé a bohaté, ale mají společný prvek: radost a veselí.

Jednou z nejtypičtějších tradic je nosit červené spodní prádlo v noci z 31. prosince na 1. ledna. Červená barva je symbolem lásky, štěstí a plodnosti. Podle pověry, červené spodní prádlo přináší štěstí v lásce v novém roce. Tato tradice pochází z dob starověkého Říma, kdy se nosily červené amulety jako ochrana proti zlu.

Další důležitou tradicí je jíst čočku a vepřové maso v noci Silvestra, tedy poslední noci roku. Čočka je symbolem bohatství a hojnosti, protože její malá zrnka připomínají mince. Vepřové maso je symbolem prosperity a štědrosti, protože vepř je zvíře, které se nešetří a dává všechno. Typickými pokrmy jsou cotechino (velká klobása z vepřového masa a kůže) a zampone (plněná vepřová noha). Tyto pokrmy se podávají s čočkou a chlebem.

Poslední a nejviditelnější tradicí je sledovat a obdivovat ohňostroje, které osvětlují oblohu v půlnoci. Ohňostroje jsou symbolem radosti, energie a optimismu. Každé město a vesnice má svou vlastní show, která trvá několik minut nebo i hodin. Nejznámější a nejúžasnější ohňostroje jsou v Římě, Neapoli, Benátkách a Florencii. Ohňostroje jsou doprovázeny hudbou, tancem a projevy. Lidé si přejí buon anno (šťastný nový rok) a si dají pusu.

Capodanno je tedy svátek plný radosti, naděje a lásky. Je to příležitost oslavit minulý rok a uvítat nový rok s otevřenou náručí. Je to také příležitost sdílet chvíle s rodinou, přáteli a milovanými osobami. Capodanno je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

Epifanie

6. ledna 2024, svátek s pevným datem

Epifanie je řecké slovo, které znamená „zjevení“ nebo „manifestace“ božstva. V křesťanství je to svátek, který připomíná, jak se Ježíš Kristus zjevil jako Bůh a spasitel lidstvu. V západní církvi se na Epifanii, Zjevení Páně nebo svátek Tří králů, oslavuje klanění mudrců z východu narozenému Kristu. V ortodoxní církvi se používá spíše název teofanie (zjevení Boha) a připomíná se Kristův křest v Jordáně.

Epifanie je starobylý svátek, který má svůj původ ve východní liturgické tradici. V prvních stoletích křesťanství se slavilo 6. ledna Kristovo narození, křest i první zázrak v Káně, kdy proměnil vodu ve víno. Později se však datum slavení Kristova narození přesunulo na 25. prosince a 6. leden se zaměřil na zjevení Krista mudrcům.

V Itálii je Epifanie velmi oblíbený a veselý svátek. Podle legendy, mudrci nebo také králové, kteří se jmenovali Melichar, Kašpar a Baltazar, přišli z dalekých zemí, aby uctili novorozeného krále židů. Sledovali hvězdu, která je dovedla do Betléma, kde našli Ježíše v jeslích. Přinesli mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ježíš jim ukázal, že je Boží syn a spasitel všech národů.

V Itálii se k Epifanii dětem dávají dárky, které jim přináší čarodějnice jménem Befana. Befana je stará a špinavá žena, která létá na koštěti a nosí pytel plný sladkostí a hraček. Podle pověsti, Befana byla pozvána andělem, aby šla s mudrci do Betléma, ale ona odmítla. Když si to rozmyslela, už bylo pozdě. Od té doby hledá Ježíše a dává dárky dobrým dětem a uhlí zlým.

Epifanie je tedy svátek plný radosti, naděje a lásky. Je to příležitost oslavit zjevení Boží lásky k lidem v osobě Ježíše Krista. Je to také příležitost sdílet dárky a radost s rodinou, přáteli a dětmi. Epifanie je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

Velikonoční pondělí (Lunedì dell’Angelo, Pasquetta)

1. dubna 2024, svátek s pohyblivým datem

Velikonoční pondělí je den, který následuje po Velikonoční neděli, kdy se slaví vzkříšení Ježíše Krista. V Itálii je tento den známý jako Lunedì dell’Angelo, což znamená Pondělí anděla, nebo také Pasquetta, což znamená Malé Velikonoce. Tento den je symbolem radosti, míru a společenství. Italské tradice a zvyky pro Velikonoční pondělí jsou různé a bohaté, ale mají společný prvek: strávit čas s rodinou a přáteli.

Jednou z nejtypičtějších tradic je vyrazit na výlet do přírody, na venkov nebo do hor. Itálie je země s krásnou a rozmanitou krajinou, která nabízí mnoho možností pro relaxaci a zábavu. Lidé si berou s sebou piknikové koše plné jídla a pití, které si užívají pod širým nebem. Typickými pokrmy jsou salámy, sýry, pečivo, vajíčka, zelenina, ovoce a víno. Někdy se také griluje maso nebo ryby. Piknik je příležitostí pro povídání, smích, hry a zpěv.

Další důležitou tradicí je navštívit nějakou kulturní nebo historickou památku. Itálie je země se slavným kulturním dědictvím, které se odráží v jejích městech, vesnicích, kostelech, muzeích, galeriích a dalších místech. Lidé si rádi prohlížejí umělecká díla, architekturu, archeologii a folklór, které vyprávějí o minulosti a současnosti země.

Některá místa jsou spojena s velikonočními legendami nebo zázraky, jako např. kostel Sant’Angelo in Formis v Casertě, kde se údajně zjevil anděl Marie Magdaléně a apoštolům.

Velikonoční pondělí je tedy svátek plný radosti, míru a společenství. Je to příležitost oslavit vzkříšení Ježíše Krista a jeho vítězství nad smrtí. Je to také příležitost sdílet čas a jídlo s rodinou, přáteli a milovanými osobami. Velikonoční pondělí je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

Den osvobození (Festa della Liberazione)

25. dubna 2024, svátek s pevným datem

Den osvobození je italský státní svátek, který se slaví 25. dubna. Tento den je symbolem boje proti fašismu, nacismu a okupaci Itálie během druhé světové války. Italské tradice a zvyky pro Den osvobození jsou různé a bohaté, ale mají společný prvek: vzpomínka a úcta k těm, kteří položili život za svobodu a demokracii.

Jednou z nejtypičtějších tradic je pořádání pochodů, demonstrací a shromáždění na veřejných místech. Lidé nesou italské vlajky, transparenty, květiny a věnce. Zpívají písně, které vyjadřují odpor proti fašismu a nacismu, jako např. Bella ciao, Fischia il vento, Bandiera rossa nebo Inno di Mameli. Některé z těchto písní byly původně zpívány partyzány, kteří bojovali v odboji proti Mussoliniho režimu a německým vojskům.

Další důležitou tradicí je navštívit památníky, hřbitovy a muzea, které jsou věnovány obětem války a odboje. Lidé si připomínají jména, tváře a příběhy těch, kteří zemřeli za svobodu a demokracii. Mezi nejznámější památníky patří Ardeatinské jeskyně v Římě, kde bylo popraveno 335 civilistů jako odplata za atentát na německé důstojníky, nebo Piazzale Loreto v Miláně, kde byly vystaveny mrtvoly Mussoliniho a jeho spolupracovníků.

Den osvobození je tedy svátek plný vzpomínek, úcty a hrdosti. Je to příležitost oslavit osvobození Itálie od fašismu, nacismu a okupace. Je to také příležitost sdílet hodnoty svobody a demokracie s rodinou, přáteli a společností. Den osvobození je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

Svátek práce (Festa del Lavoro, Festa dei Lavoratori)

1. květen 2024, svátek s pevným datem

Svátek práce je italský státní svátek, který se slaví 1. května. Tento den je symbolem solidarity, důstojnosti a práv pracujících. Italské tradice a zvyky pro Svátek práce jsou různé a bohaté, ale mají společný prvek: podpora a oslava práce jako hodnoty a zdroje společenského rozvoje.

Jednou z nejtypičtějších tradic je pořádání koncertů, festivalů a kulturních akcí na veřejných místech. Lidé se scházejí, aby si poslechli hudbu, tancovali, bavili se a vyjádřili své názory a požadavky. Mezi nejznámější a nejpopulárnější akce patří koncert na náměstí San Giovanni v Římě, který organizuje odborová konfederace CGIL a který vysílá televize Rai. Na koncertě vystupují italští i mezinárodní umělci a hudební skupiny.

Další důležitou tradicí je darování nebo prodávání květin, které symbolizují jaro a nový život. Nejčastěji se jedná o konvalinky, které se nazývají mughetti. Konvalinky jsou symbolem štěstí, lásky a přátelství. Podle legendy, konvalinky vyrostly z krve svatého Leonarda z Noblacu, který bojoval proti drakovi v lese. Konvalinky se také používají jako ozdoba na dortech, které se pečou a jedí na Svátek práce.

Svátek práce je tedy svátek plný solidarity, důstojnosti a práv. Je to příležitost oslavit práci jako hodnotu a zdroj společenského rozvoje. Je to také příležitost sdílet hudbu, tanec, zábavu a květiny s rodinou, přáteli a kolegy. Svátek práce je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

Den republiky (Festa della Repubblica)

2. června 2024, svátek s pevným datem

Den republiky je italský státní svátek, který se slaví 2. června. Tento den je symbolem vzniku Italské republiky po referendu v roce 1946, kdy se lidé rozhodli mezi monarchií a republikou. Tím skončila 85 let dlouhá vláda dynastie Savojských, která byla spojena s fašismem a válkou. Den republiky je také připomínkou odboje a osvobození Itálie od nacistické okupace.

Jednou z nejtypičtějších tradic je vojenská přehlídka, která se koná v Římě na Via dei Fori Imperiali. Přehlídce předsedá prezident republiky, který je také vrchním velitelem ozbrojených sil. Přehlídka zahrnuje jednotky armády, letectva, námořnictva, karabiníků, policie, hasičů a dalších složek. Přehlídka je doprovázena leteckou akrobacií a hudebním doprovodem. Přehlídka je vysílána v televizi a sledována miliony lidí.

Další důležitou tradicí je pokládání věnce na hrob neznámého vojína u Památníku Viktora Emanuela II. (Altare della Patria). Hrob neznámého vojína je symbol všech padlých vojáků, kteří obětovali svůj život za Itálii. Věnec pokládá prezident republiky spolu s dalšími ústavními orgány a zástupci státu. Věnec je pokládán se salutováním a poctami za zvuku italské hymny. Památník Viktora Emanuela II. je také sídlem Národního muzea sjednocení Itálie.

Den republiky je tedy svátek plný hrdosti, úcty a vděčnosti. Je to příležitost oslavit vznik Italské republiky a její demokratické hodnoty. Je to také příležitost uctít památku těch, kteří bojovali a zemřeli za Itálii. Den republiky je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

Nanebevzetí Panny Marie (Ferragosto, Assunzione della B. V. Maria)

15. srpna 2024, svátek s pevným datem

Nanebevzetí Panny Marie je italský státní svátek, který se slaví 15. srpna. Tento den je symbolem náboženské víry a letního odpočinku. Italské tradice a zvyky pro Nanebevzetí Panny Marie jsou různé a bohaté, ale mají společný prvek: radost a veselí.

Jednou z nejtypičtějších tradic je chodit na mši, která připomíná dogma katolické církve o tom, že Panna Maria byla vzata do nebe s tělem i duší. Na mši se zpívají mariánské hymny, jako např. Magnificat, Salve Regina nebo Ave Maria. V některých městech a vesnicích se také pořádají procesí, které nesou sochy Panny Marie zdobené květinami a šperky.

Další důležitou tradicí je vyrazit na výlet, dovolenou nebo piknik s rodinou a přáteli. 15. srpen je totiž také známý jako Ferragosto, což je starobylý svátek, který zavedl císař Augustus v roce 18 př. n. l. jako oslavu sklizně a konců práce. Ferragosto je příležitostí pro relaxaci, zábavu a osvěžení v horkém létě. Lidé si užívají pláže, jezera, hory, parky nebo města. Typickými pokrmy jsou studené maso, sýry, saláty, ovoce a víno.

Nanebevzetí Panny Marie je tedy svátek plný radosti a veselí. Je to příležitost oslavit náboženskou víru a letní odpočinek. Je to také příležitost sdílet chvíle s rodinou, přáteli a milovanými osobami. Nanebevzetí Panny Marie je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

Slavnost Všech svatých (Tutti i Santi)

1. listopadu 2024, svátek s pevným datem

Slavnost Všech svatých je křesťanský svátek, který se slaví 1. listopadu. Tento den je symbolem úcty a vděčnosti k všem svatým, a to nejen těm, kteří jsou oficiálně kanonizováni, ale také těm, „o jejichž svatosti neví kromě Boha nikdo“. Svátek je slaven napříč katolickým a ortodoxním křesťanstvím, přičemž církve vzešlé ze západního křesťanství jej slaví 1. listopadu, zatímco východní křesťané první neděli po Letnicích.

Jednou z nejtypičtějších tradic je chodit do kostelů na mše, která připomíná všechny svaté, kteří žili podle evangelia a následovali Krista. Na mši se zpívají chvály, modlitby a žalmy, které vyjadřují obdiv, lásku a prosbu k svatým. V některých městech a vesnicích se také pořádají procesí, které nesou sochy nebo relikvie svatých. Některé z těchto svatých jsou patrony určitých míst, povolání, nemocí nebo zájmů.

Další důležitou tradicí je navštívit hřbitovy, kde jsou pohřbeni naši blízcí a přátelé. To je vlastně stejné jako u nás. Lidé si připomínají jejich životy, zapalují svíčky, pokládají květiny a modlí se za jejich duše. Věří se, že svatí přimlouvají za ně u Boha a pomáhají jim dosáhnout nebeské blaženosti. V některých oblastech se také pečou a jedí tradiční sladkosti, jako např. ossi di morto (kosti mrtvých) nebo fave dei morti (bobky mrtvých).

Slavnost Všech svatých je tedy svátek plný úcty a vděčnosti. Je to příležitost oslavit všechny svaté, kteří jsou našimi vzory, přáteli a ochránci. Je to také příležitost sdílet vzpomínky a modlitby s našimi zemřelými. Slavnost Všech svatých je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

První svátek vánoční (Natale)

25. prosince 2024, svátek s pevným datem

První svátek vánoční je italský státní svátek, který se slaví 25. prosince. Tento den je symbolem křesťanské víry a rodinné pohody. Italské tradice a zvyky pro První svátek vánoční jsou různé a bohaté, ale mají společný prvek: slavit narození Ježíše Krista.

Jednou z nejtypičtějších tradic je zdobení domů, kostelů a veřejných míst vánočními ozdobami, jako jsou stromečky, věnce, světýlka, betlémy a jmelí. Vánoční výzdoba se obvykle začíná 8. prosince, kdy se slaví Neposkvrněné početí Panny Marie. V některých oblastech se také používají speciální ozdoby, jako např. zampognari (pastýři s dudami) nebo ceppo (vánoční poleno).

Další důležitou tradicí je rozdávání dárků, které se dělá buď na Štědrý večer nebo na První svátek vánoční. Dárky přináší buď Santa Claus (Babbo Natale), který je inspirován svatým Mikulášem, nebo Ježíšek (Gesù Bambino), který je inspirován Ježíšovým narozením. Děti obvykle píšou dopisy s přáním dárků a nechávají pod stromečkem mléko a sušenky pro Santa Clause nebo seno a mrkev pro jeho soby.

První svátek vánoční je tedy svátek plný křesťanské víry a rodinné pohody. Je to příležitost slavit narození Ježíše Krista a jeho dar lásky a míru. Je to také příležitost sdílet dárky a jídlo s rodinou, přáteli a chudými. První svátek vánoční je svátek, který stojí za to zažít až do konce.

Svátek Svatého Štěpána (Santo Stefano)

26. prosince 2024, svátek s pevným datem

Svátek Svatého Štěpána je italský státní svátek, který se slaví 26. prosince. Tento den je symbolem úcty a památky na prvního křesťanského mučedníka Sv. Štěpána, který byl ukamenován za svou víru v Ježíše Krista. Italské tradice a zvyky pro Svátek Svatého Štěpána jsou různé a bohaté, ale mají společný prvek: sdílení a solidarita.

Jednou z nejtypičtějších tradic je navštívit kostely, které jsou zasvěceny svatému Štěpánovi, nebo které uchovávají jeho relikvie. V těchto kostelech se konají mše, které připomínají život, smrt a poselství svatého Štěpána. Mezi nejznámější kostely patří bazilika Santo Stefano Rotondo v Římě, která je nejstarším kruhovým kostelem v západním křesťanství, nebo kostel Santo Stefano al Ponte Vecchio ve Florencii, který je jedním z nejstarších kostelů ve městě.

Další důležitou tradicí je darovat jídlo, oblečení nebo peníze chudým, nemocným nebo potřebným. Tato tradice je inspirována skutky svatého Štěpána, který byl jedním z prvních diakonů, kteří se starali o chudé a vdovy v Jeruzalémě. Lidé si také vyměňují dárky, které dostali na Vánoce, nebo si kupují nové věci v obchodech, které jsou otevřené i během svátku.

Svátek Svatého Štěpána je příležitost oslavit prvního křesťanského mučedníka, který položil svůj život za svou víru. Je to také příležitost sdílet a pomáhat chudým, nemocným a potřebným.

Svátky Itálie závěrečné shrnutí

Italové mají celkem 11 státních svátků – takových při kterých má volno celá země. Je to překvapivě menší počet, než je ve většině zemí Evropy, včetně u nás. Jinak je ale složení svátků docela typické. Polovina svátků se váže ke křesťanským tradicím a jsou stejné jako u nás. Druhá polovina svátků se pak váže k důležitým historickým událostem v Itálii a souvisí spíše s národní hrdostí.

Rádi jsme vám představili italské svátky a vysvětlili co znamenají a jak je italové prožívají.